Povinná četba

28. března 2015 v 21:21 | Bee. |  Stránka za stránkou...



Za prvé se chci omluvit, znovu a znovu, ale opravdu nemám čas teď v podstatě na NIC. Jsem absolutně izolovaná od všeho kromě spolužáků a sešitů a stejně i to mi moc nejde.
A vím, že je špatné se na to pořád vymlouvat, ale zkrátka musím (vím, že to ostatní blogeři zvládají, jenže já si prostě NEUMÍM naplánovat čas, a když už mám nějakou volnou chvíli, snažím se odreagovat u seriálů nebo spím, protože to zkrátka nezvládám.).
Narazila jsem na tenhle blog a říkala jsem si "Wow, už je načase něco konečně napsat." a zároveň mi padla do oka moje povinná četba. Takže jsem vymyslela, že tohle by mohlo být téma mého článku. Proč také ne? Podělit se s vámi o pocity z jednotlivých knížek, které jsem si vybrala.
 

Jak jen začít...

21. prosince 2014 v 21:05 | Bee |  Svět očima puberťačky.

Přes tři měsíce neaktivity a najednou v tomhle období bytí pospolu zjišťuju, že mi blogování chybí. Jako jsem před měsícem zjistila, že mi chybí psaní.
Jeden z mých problémů je ten, že si nedokážu zorganizovat čas. Hlavně když mám za sebou polovinu posledního ročníku na střední škole. Říkejte si, co chcete, ale ne, poslední ročník rozhodně není sranda. Stresy z maturity nejsou vtipné. Neschopnost se domluvit na maturnitní ples není směšná. I když jo, trochu je.

V každém případě jsem vám chtěla vysvětlit, proč jsem přestala absolutně psát. Články, povídky, básničky, všechno. Jedním z hlavních důvodů je škola. Samozřejmě to vždycky dopadá, že se na testy učím den předem, jenže těch testů je tolik, že zjišťuju, že se vlastně učím téměr pořád. Teď jsem na to teda měsíc kašlala, jelikož jsem napsala povídku. Sice je to další fanfiction, tentokrát na The Maze Runner, přičemž jsem zjistila, že jsem konečně našla svoji nejoblíbnější sérii. Ano, zbožňuju Labyrint, Spáleniště, ještě nepřeložené The Death Cure.
Pokud budete zvědaví, najdete mě na Wattpadu pod přezdívkou BeePrch. Soustřeďuji tam všechny svoje povídkové počiny, takže se nebojte mě vystalkovat! :D
Jinak druhým důvodem nedostatku mého času jsou kurzy žurnalistiky. Mám je každou sudou sobotu a trávím tam pět hodin. Ale i když to zní vyčerpávajícně, musím říct, že jsem neskutečně ráda, že tam chodím. Konečně se pomalu blížím k tomu, co chci dělat. Jsou to takové malé krůčky. Učím se o nakladatelstvích, novinářích, znovu opakuji historii, politologii, dokonce jsme se snažili vymyslet titulky. Zkrátka a dobře jsem ráda, že svoje sobotní dopoledne trávím nějak... produktivně. A doufám, že mě to aspoň trochu připraví na přijímačky.
Další věc, která mě zdržovala od psaní, byli kamarádi. I když posledních pár týdnů jsem docela asociál a chodím jen z donucení na nějaké akce.
V každém případě se teď vynasnažím začít znovu přidávat články. Je mi jasné, že jsem své pravidelné čtenáře ztratila, nicméně za zkoušku nic nedám. Ona je totiž taková hezká anglická věta. At least I will do what I love the most. It doesn't matter if I'm gonna do it just for myself.

Návštěva míst smrti zvaných koncentrační tábory 2/2

25. července 2014 v 22:24 | Barunie.

Vzhledem k tomu, že jsem přesáhla hranici povolených znaků, byla jsem nucena tento (pracně napsaný!!!) článek rozdělit na dvě poloviny. První část pojednává o koncentračním táboru Osvětim a tato druhá o Březince (Birkenau).

 


Návštěva míst smrti zvaných koncentrační tábory 1/2

25. července 2014 v 22:17 | Barunie. |  Svět očima puberťačky.

V koncentračním táboru Osvětim jsem byla sice již před měsícem, ale článek píšu až teď. Musela jsem si to nechat rozležet v hlavě a hlavně přijít na jiné myšlenky. Určitě chápete, že to nebyla zrovna příjemná záležitost.
Když pominu fakt, že jsem měla určité zdravotní problémy, sama o sobě šestihodinová cesta za moc nestojí. Ale naštěstí jsem seděla se svou spolusedící a úžasnou kamarádkou, takže se to dalo přežít. I když je fakt, že jsme spaly asi 3 hodiny, protože sedět na jednom místě tak dlouho se moc vydržet nedá.

Temná hrdinka: Večeře s vampýrem - Abigail Gibbs

25. července 2014 v 17:57 | Barunie. |  Stránka za stránkou...

Violet Leeová je osmnáctiletá dospívající slečna, která se shodou nešťastných okolností stane svědkem masové vraždy na Trafalgarském náměstí. Jenže k jejímu zděšení zabijáky nejsou obyčejní lidé, nýbrž nebezpeční vampýři, kteří nešťastnou Violet unesou do svého sídla daleko od Londýna.

Dublin Street - Samatha Young

20. června 2014 v 16:00 | Barunie. |  Stránka za stránkou...



Po dlouhé době jsem sáhla po knize, jejímž tématem nejsou stvůry noci či nějaké znetvořené tělo nalezené kdesi v zapadlé uličce. A protože fantasy i detektivky můžeme vynechat, raději vám prozradím, že jsem přečetla knihu, která se označuje jako erotický román. Pro mě to byla jakási premiéra, jelikož jsem se k 50 odstínům šedi nepřiblížila ani na krok.


Jak jsme se stali Divergentními

5. května 2014 v 19:50 | Barunie. |  Svět očima puberťačky.


Uplynul skoro týden od knižního srazu v duchu Divergence a já se teprve teď odhodlala o tom něco napsat. Myslím, že jsem si to potřebovala v hlavě zase trochu srovnat.

V každém případě bych řekla, že nejlépe to vystihla věta, kterou jsem řekla Yanny, když jsme se sešly před srazem na jídlo. "Vám to zase hrozně sluší a já jsem zase černá." Jo, a taky její záludná odpověď. "Ty jsi vždycky černá." :D Ne, doopravdy, všem přítomným slečnám to hrozně slušelo. Potěšilo mě, že jsem zase viděla známé tváře. Zmiňovaná Yanny, Sayury, Nelly, Madelein a spousta dalších…

Bez naděje - Colleen Hooverová

15. března 2014 v 18:40 | Barunie. |  Stránka za stránkou...
Nedávno jsem psala o křestu nového nakladatelství YOLI. Myslím, že jsem se tam i zmínila, že jsme dostaly knihu jménem Bez naděje, kterou jsem akorát přečetla a mám chuť se s vámi podělit o svých zážitcích. Hlavně asi proto, že většina bloggerů, u kterých jsem recenzi na tuto knihu četla, z ní byli opravdu nadšeni. A to já nejsem. Vůbec nejsem.

Křest YOLI,knihy Bez naděje / Knižní sraz a Vampýrská akademie

21. února 2014 v 12:30 | Barunie. |  Svět očima puberťačky.
Když se poohlédnu za dneškem a včerejškem, moje knižní dušička zaplesá. Jsem si jistá, že jsem zažila dva z nejlepších dnů ze svého dosavadního života. Zúčastnila jsem se totiž dvou podstatných knižních akcí.
Začneme tedy včerejškem. Proběhl křest nového nakladatelství young adults YOLI v příjemné kavárně Krásný ztráty, který jsem si doopravdy užila. Nejenže slečny, které se dostavily, byly absolutně milé, ale i Míša, organizátorka této akce, byla opravdu příjemná, odpovídala nám na všechny dotazy, které jsme pokládaly… Upřímně na mě působila opravdu úžasným dojmem. Křest to byl nejen nakladatelství, ale i nové knihy Colleen Hoveerové Bez naděje, kterou jsme dokonce dostaly jako dárek, za který opravdu ze srdce děkuji! Nechyběla ani ukázka ze zmíněné knížky, kterou velice vtipně podal Jirka Mádl (Vtipně vzhledem k tomu, že kniha je napsaná z ich formy sedmnáctileté holky, takže u věty "Ráda peču." jsme se všechny málem válely smíchy po zemi.)

Prázdné místo - J. K. Rowlingová

18. února 2014 v 21:08 | Barunie. |  Stránka za stránkou...
Mám za to, že kdyby tuhle knihu nenapsala maminka Harryho Pottera, nevím kolik lidí by po této knize sáhlo. Jen říkám už ze začátku, že tohle je prostě kniha s velkou reklamou vzhledem k tomu, že J. K. Rowlingová je prostě zárukou kvalitního stylu psaní a děje celkově. Což se v podstatě nakonec i potvrdilo, jelikož má očekávání byla naplněna. Možná i překonána.

Kam dál