Březen 2013

Věřit v sebe.

28. března 2013 v 21:31 | Barunie. |  Svět očima puberťačky.
Mám pocit, že své myšlenky už ve své hlavě dlouho neudržím. Jsou tam, ale prolínají se do sebe tak, jako když se prach smíchává s popelem. Staré nápady nahrazují nové a je potřeba se starých nějak zbavit. A proto píšu.
Není to dávno, co jsem vytáhla na světlo Boží své staré fotky. No, dobrá, výraz "staré" je asi trochu nepřesný, vzhledem k tomu, že většina z nich byla pořízena až někdy kolem začátku prázdnin 2011.
Bylo vtipné, že když jsem jednu z fotek dala vedle fotky z minulého pátku, málokdo by v tom stvoření poznal slečnu, která se nyní sentimentálně usmívá za počítačem.

1984 - George Orwell

25. března 2013 v 20:07 | Barunie. |  Stránka za stránkou...

Antiutopický, vizionářský román, který vás zavede do samotného srdce režimu.

Děj:
Winston Smith je občanem Oceánie - jedné ze tří republik, které se po revoluci vytvořily na naší planetě. Všechny jsou velikostně téměř totožné. Ale jak již napovídá, náš příběh se odehrává v Oceánii, kde vládne Strana v čele s Velkým bratrem, jehož tvář na vás vyloženě zírá z každé stěny. Pochopitelně jen na plakátech.

Začínáme od začátku...

17. března 2013 v 10:46 | Barunie. |  Svět očima puberťačky.
Vlastně ani nevím, jak začít. Jak začíná uvítací článek na blogu, který je náhradou za pětiletého společníka? No... nad tím asi ani uvažovat nebudu.
Tak asi takhle: Před nějakými pěti lety jsem se rozhodla se sestřenicí a sestrou založit blog, tedy každá si zakládala vlastní pochopitelně. Jediné mě vydržel celých pět let. Nevím, jestli jej budete znát, ale přeci jen... mohli jste mě najít na adrese www.bajunky.blog.cz. Ano, to trapné jméno a navíc sekající se stránka rozhodlo, že se "přestěhuji". Ztrácím tím pětiletou práci, ale na druhou stranu jsem ráda. Začátky přeci bývají nejlepší, ne? :)
Ale tak nějak o mě. Jmenuji se Barbora, ale raději používám přezdívky Barunie nebo Bee. Za dva měsíce mi bude sedmnáct. Už tři roky vím, že chci každou setinou sebe psát knížky a sepisovat to, co moje zvrácená fantasie vymyslí. Bohužel škola, na kterou chodím, se s mými sny vůbec neshoduje - moje noční můra obchodní akademie. Navštěvuji 2. ročník zmíněné obchodky v centru Prahy. Bůh ví, jestli se dostanu do třetího. Nevím, co mám ještě napsat.
Asi jen to, že jsem momentálně neuvěřitelně šťastná... A že doufám, že tenhle blog mi vydrží dlouho a že se vám, čtenářům, teda jako jestli tu vůbec nějací budou, tu bude líbit. :)

Lidi se mění

17. března 2013 v 10:30 | Barunie. |  Verše, rýmy, toť poezie má býti.
Kdysi jsem tohle věnovala nejlepšímu kamarádovi. A nyní už asi ani kamarádi nejsme. Nějak se všechno změnilo a on už není mezi lidmi, se kterými bych trávila čas. Mrzí mě to, ale nedá se s tím nic dělat. Utěšuju se, že naše přátelství bylo dlouhé a super šílené. Vzpomínky jsou krásná věc...:)

Lidi se mění
Však to víš sám
Zbyde jenom ticho němý
A já se sama sebe ptám
Co vlastně dělat mám.
Může přátelství vydržet navždy?
Když ale přítel přítele opouští
Jsou to citové vraždy
Člověk se chyb dopouští
Dají se staré křivdy odpustit?
Slzy zamaskované úsměvem
Při přehrávaní vzpomínek
Jež jsou spjaté se starým přítelem
Láska je totiž míň než přátelství
O to víc je bolesti
Když přítel přítelem být přestane
Až se mu zamane…

Jaký život je

17. března 2013 v 10:25 | Barunie. |  Verše, rýmy, toť poezie má býti.
Až zažiješ zklamání
Nenávist, pád na dno
Neustále hledání
Sama sebe
Důvod snů a temno
Pak poznáš, jaký život je
Až zažiješ lásku
Druhého člověka milování
Přetvářky, zla masku
Neustálé vyčítání
Činů vykonaných
Pak poznáš, jaký život je
Až zažiješ lidi falešné
Nekonečné přátelství
Situace zlé, strašné
Každý máme místo svý
Vedle lidí, jež přáteli nazýváme
Pak poznáš, jaký život je

Z nitra srdce

17. března 2013 v 10:06 | Barunie. |  Verše, rýmy, toť poezie má býti.
Z nitra srdce tichý vzdor
Jen vzdech křičel na pozor
Nejsem loutka, neovládneš mě
I kdybych se měla cítit děsně
Stačí mi letmý úsměv podlosti
A tobě zbyde jen pocit zlosti
Víckrát mě ovládat nebudeš
Už nejsem ta, kterou si přeješ
Postavila jsem se tyranovi tichému
Tomu, jenž mě přetvořil k obrazu svému
Loutka nejsem a nebudu
Výhody zaslepeného tvora pozbudu
Ztratím-li se ve velkém světe
Nečekej mě na odvetě
Je to můj život a já jsem svým pánem
Svobodu neopustím, vyžiji s málem

Proč?

17. března 2013 v 10:04 | Barunie. |  Verše, rýmy, toť poezie má býti.
Proč štěstí ve hře
Udělá místo prohře?
Proč samota není špatná,
I když láska není vadná?
Proč nejdražší odcházejí,
Přestože u nás šanci mají?
Proč se zapomíná na bolesti,
Když bolí rána pěstí?
Proč nestačí realita,
Jestli mysl do neznáma lítá?
Proč sníme pěkné sny,
Když skutečnost plníme my?
Proč se říká, že přátelé vás nezradí,
Když často vaše tajemství prozradí?
Proč neumíme vycítit,
Když někdo cítí skvělý klid?
Proč neznáme ostatní,
Vždyť mají svá tajemství?
Proč se vůbec ptám?
Vždyť odpověď nespoznám!

Bílý kůň - Alex Adams

17. března 2013 v 9:43 | Barunie. |  Stránka za stránkou...
"Dříve byl život nudná samozřejmost. Teď nechce nic než přežít."
Se smíšenými pocity jsem vzala tuto knihu do ruky (nebo přesněji jsem byla obdarovaná mou milovanou Yanny :D). Moje milá tvrdila, že je to hnusný, odporný a že se mi to asi bude líbit, když se jí to nelíbilo.

Zoe Marshallová pracovala jako uklízečka pro vědeckou společnost a ve světě vlastně jenpřežívala.
Zemřel jí manžel, proto mám tušení, že trpěla i depresemi. Její rodina jí dohazovala muže, které Zoe nechtěla. Její bezpečí se skrývalo v množství zámků na dveřích jejího bytu.

Zlatý kompas - Phillip Pullman

17. března 2013 v 9:38 | Barunie. |  Stránka za stránkou...

Kniha Zlatý kompas je prvotním dílem trilogie Jeho temné esence. A podle mě je to mimořádně podařená série knih. Znovu jsem oprášila všechny tři svazky a dala se po dvou letech do čtení. A musím říct, že mě znovu a znovu překvapily osudy hrdinů. Přeci jen - člověk po dvou letech zapomene, co se přesně stalo.

Lyra Belaqua prožívá šťastné dětství na území Jordánské koleje v Oxfordu. Ale že by byla obyčejný sirotek, jehož se ujali scholáři slavné koleje, se opravdu nedá říct. Lyra totiž nežije v našem světě. Její svět je však nicméně opravdu podobný tomu našemu s jedním patrným rozdílem - lidé vlastní daemony, což je část jich samotných, jejich druhá půlka duše.

Erebos - Ursula Poznanski

17. března 2013 v 9:35 | Barunie. |  Stránka za stránkou...
"Vstup
Nebo se vrať.
Toto je Erebos."

Tak jsem se konečně i já dostala k této knize. Trvalo to sice dlouho, zato jsem ji zhltla za dva dny, šílené, že?
Občas jsem si říkala, že ta kniha je stejně návyková jako hra, o které vypráví.
A okolo čeho se příběh vlastně točí?

Divergence - Veronica Rothová

17. března 2013 v 9:31 | Barunie.
Ve chvíli, kdy mi moje milá Tess začala povídat o jakési Divergenci, říkala jsem si, jakou ptákovinu to zase objevila. A když jsem se pořádně zaposlouchala, okamžitě mi na mysl vyvstala jediná myšlenka - vážně mluví o Hunger Games s jiným názvem?! Přeci jen můj osudový kluk, co mi zůstal v srdci ze všech knížek, je Peeta.
Takže okamžitě mi začaly myslí plout otázky: Kdy se Peeta nechal přejmenovat? A proč si zvolil tak pitomé jméno - Čtyřka, heh?

Gjorkové: Tajemství minulosti - Tereza Benešová

17. března 2013 v 9:29 | Barunie. |  Stránka za stránkou...
Ačkoli to Colleen nebude chtít slyšet, musím uznat, že se mi Harry Potter v sukních více než líbil. :D

Tak abychom začali od začátku, Terezu Benešovou jsem potkala asi před třemi měsíci, když Yanny dávala 'materiál na recenzi', a opravdu "poznala" asi před dvěma týdny. Na křestu zmíněných Gjorků.
Malou Nefas si jednoduše zamilujete - dvanáctiletá, nepříliš oblíbená a ráda kouše. A teď vážně - černovlasé děvče, které dvanáct let vyrůstalo u upírů a které se po těchto dvanácti letech vrací domů. Jenže co když se doma necítíte jako doma?
Ono totiž zpočátku učení se v kouzelnické škole pod hladinou oceánu vypadá jako skvělá věc, jenže…

Chatrč - Wm. Paul Young

17. března 2013 v 9:25 | Barunie. |  Stránka za stránkou...
Vlastně ani nevím, jak začít. Chatrč bych pravděpodobně v knihkupectví i knihovně přehlédla, ale tuto knihu, pro mě snadno zapamatovatelnou díky modrému obalu s dřevěným přístřeškem, na kterém se trochu podivně schází zima s jasnou září slunce a rozkvetlým stromem, mi 'doporučil' čtenářský klub, přesněji Martina. O té mohu říct leda to, že je strašně sympatická a že je věřící. A právě tato kniha je jednou z mála, kterou jsem o náboženství přečetla.

Zkrocení zlé ženy - William Shakespeare

17. března 2013 v 9:14 | Barunie. |  Stránka za stránkou...
Příběh pojednávající o proměnlivosti lidské povahy, o různých formách lásky a oddanosti a zároveň o postavení žen ve společnosti.
Kateřina a Bianka žijí v Padově, jejich sesterský vztah není zrovna nejlepší, poněvadž jejich otec se rozhodl, že na krku nechce hádavou, hubatou a drzou starou pannu, a tak zdánlivě milá a poslušná Bianka trpí dostatkem nápadníků, ale bez otcova požehnání se nemůže vdát.

Elantris - Brandon Sanderson

17. března 2013 v 9:11 | Barunie. |  Stránka za stránkou...
Ne každý dokáže knížku číst několikrát. Vlastně většinu knížek odložím s tím, že si ji víckrát nepřečtu. Jen pár knížek mě dokázalo natolik zaujmout, že jsem se rozhodla je přečíst znovu. Vedle Harryho Pottera nebo Vampýrské akademie je to i Elantris z pera skvělého Brandona Sandersona.

Přesuneme se do země Opelonu s magickým městem Elantris, kde vládli bohové. Ano, minulý čas. Jedné noci se totiž všechno změnilo a bohové padli… té noci se vlády nad Arelonem, jednoho ze států Opelonu, v němž majestátně stálo Elantris, ujali obchodníci.
O deset let později se korunní princ Arelonu dostává jako jeden ze znetvořených bohů do padlého města. A protože brzy pochopí hlavní zásady přežití ve zdánlivě zatraceném životě díky jednomu z "lepších" Elantrianů, rozhodně se komunitu lidí, které pohání jen pudy, změnit.
Ve stejný čas do Arelonu přijíždí i snoubenka prince Raodena, Sarene, nyní proti své vůli věrná údajně mrtvému choti. Díky svému smyslu pro politiku se rozhodně slabou zemi a nestabilní vládu pozměnit po svém. V politických přestřelkách s gyornem Hrathenem používá svou úžasnou ironii, ale stále se víc a víc trápí otázkou, proč jí to se všemi muž nevyšlo. A jsme u toho. Sarene je totiž neskutečně inteligentní a přímá žena, která v ostatních vzbuzuje spíše respekt než lásku, a ona přesně po vztahu jako z nějakého románu touží.
A navíc pro mě bylo jako naprostá novinka a nenadálé překvapení i popis církve. Samozřejmě smyšlené, ale stejně mě pohltil jakýsi střet dvou náboženství - Korathu a Derethu. Sice je trošku obtížné pochopit postavení kněží v deretském odvětví, ale ihned pochopíte, kdo je na správné a špatné straně. A gyorn Hrathen si právě z určitých důvodů vybral tu očividně špatnou.
V každé z hlavních postav je částečná nejistota, řeší osobní problémy, hledají sami sebe, a proto si myslím, že ačkoli tenhle příběh je naprosto smyšlený, postavy rozhodně věrohodné jsou. Navíc, Sarene mi částečně připomínala mě. A možná proto se k té knize stále vracím.