1984 - George Orwell

25. března 2013 v 20:07 | Barunie. |  Stránka za stránkou...

Antiutopický, vizionářský román, který vás zavede do samotného srdce režimu.

Děj:
Winston Smith je občanem Oceánie - jedné ze tří republik, které se po revoluci vytvořily na naší planetě. Všechny jsou velikostně téměř totožné. Ale jak již napovídá, náš příběh se odehrává v Oceánii, kde vládne Strana v čele s Velkým bratrem, jehož tvář na vás vyloženě zírá z každé stěny. Pochopitelně jen na plakátech.


Důležitou částí je užívání tzv. doublethinku, což se dá v češtině volně přeložit jako protiřečení si.
"Svoboda je otroctví
Válka je mír
Nevědomost je síla"
Hesla strany jsou také založena na doublethinku. Stejně tak názornou otázkou jsou ministerstva - Ministerstvo pravdy, které se zabývá změnou minulosti, přepisováním záznamů, které se neshodují s realitou apod., Ministerstvo míru, které se věnuje válce, Ministerstvo hojnosti, které se snaží příjem jídla naopak omezit, a Ministerstvo lásky, které si bere na starosti ideozločince a jejich potrestání. Nebo tedy to si lidé myslí. Ve skutečnosti se tam dějí mnohem horší věci…
Winston je typ tichého, zdánlivě oddaného člověka, ale uvnitř cítí, že cosi s režimem, který Strana nastolila, je v nepořádku. I tou pouhou myšlenkou se z něj stává ideozločinec. Chaotický muž, kterému očividně chátrá nejen tělo, ale i duše, začne psát deník "pro příští generaci". Zápisky obsahují jeho postoj ke Straně a všemu s tím spojené. Vedle toho pochopitelně chodí do práce, kde se stále vydává za oddaného straníka. Dokud nezačne potkávat dívku, ke které cítí odpor, nenávist a nejednou ho napadne, že by ji nejradši zabil. Tato dívka, jež nese jméno Julie, se však stane jeho tajnou láskou. Udržují spolu poměr, ačkoli Julie si nemyslí, že se Strana dá svrhnout, podle ní se ji dá jen obcházet (pohlavní styk, ačkoli je zakázaný, nakupování na černém trhu, apod.). Díky pomoci pana Charringtona si zařídí společný pokoj v domě nad antikvariátem. O něco později se rozhodnou vstoupit do Bratrstva, které je nepřítelem Strany a kterému údajně vede Goldstein, na jehož hlavu spadají všechny špatné věci, které se zemi přihodily.
Pochopitelně se to nemůže povést, to je jasné už od začátku. Julie i Winston jsou chyceni, rozděleni a uvrženi do cel ministerstva lásky. A tady teprve začíná "ta pravá sranda". Upřímně v této části mě Orwell nejvíce vynervoval z toho, co přijde dál. Winston totiž v celách stráví měsíce, je mučen hlady, elektrošoky a na to celé dohlíží jeho 'ochránce' a bývalý kolega O'Brien. Ačkoli Winstona mučí, Winston ho nedokáže nenávidět.
"Do tebe se nedostanou," jednou řekla Julie Winsonovi. Jenže ministerstvo lásky a Strana způsob, jak se dostat do lidí, objevili…
Důležitou součástí románu 1984 je Velký bratr. Představitel Strany, kterého, rovněž jako Goldsteina, nikdo nikdy neviděl, přesto je to on, který je uctíván a je neomylným vládcem. Straníci konají v jeho jméně, ale jestli existuje, to je otázka, na kterou se nikdo nedozví odpověď.


Charakteristika postav:
Winston Smith - ústřední postava, muž ve středních letech. S manželkou se rozešel, bezdětný. Kritický pohled na Stranu a její zásady. Mě osobně se zdál jako tichý člověk, který ví, jak se ve světě chovat tak, aby ho neodhalili.

Julie - mladá dívka, která je zdánlivě oddaná Straně. Pracuje v oddělení literatury na ministerstvu pravdy. Juliino myšlení je dost logické a strohé. Řekla bych, že nemá žádné sny, kromě rebelie vůči Straně.

O'Brien - v jeho pohledu je cosi, co ve Winstonovi budí důvěru a pocit, že je to člověk, se kterým se dá mluvit. Tváří se jako bojovník proti Straně, přestože ve skutečnosti je až fanaticky oddaným stoupencem.

Názor:
Já osobně jsem z toho byla pěkně v šoku. Z celé té knížky a přesto nejvíce z konce. Věděla jsem, že to dopadne špatně, přeci jen na hodinách literatury poslouchám, přesto jsem to nečekala. Vyloženě jsem doufala, že se nějak Stranu podaří svrhnout, ale toto? Přísahám Bůh, měla jsem chuť se přemístit v čase a uštědřit Orwellovi pár facek. Protože ačkoli nemám ráda happy endy, tenhle konec mě zvedl ze židle. Přesto jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Myslím, že díky ní opět vím více o socialismu a trochu vidím do jejich metod.
A připojím malou příhodu. Jela jsem minulý týden ve středu v metru, četla si zmíněnou knihu, když nastoupil starý pán. Já šlechetná jsem se zvedla a jala se číst ve stoje, když jsem zpozorovala místo vedle paní, která se na mě v jednom kuse usmívala. Myslela jsem si, že je to kvůli tomu pánovi. Sedla jsem si a paní najednou prohlásila: "Dobrá kniha, špatný konec."
Pak spustila: "Jsem ráda, že vidím, že to někdo čte, on, když to psal, tak to napsal strašně vizionářsky, to nemělo obdoby…"
"No, jo, já jsem ještě daleko od konce…" zamumlala jsem s úsměvem. "Tak čtěte, čtěte, nenechte se rušit!"
Když odcházela, pozdravily jsme se. Nevím proč, ale takové příhody se mi dějí docela často a většinou strašně potěší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yanny Yanny | Web | 28. března 2013 v 21:47 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem mohla být sprostředkovatelem tvého tohodle literárního vzdělání! :D :*

2 nel-ly nel-ly | Web | 22. dubna 2013 v 20:47 | Reagovat

:)))
je to základ a je to geniální

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama