Městská hromadná doprava

5. června 2013 v 20:52 | Barunie. |  Texty pojednávající o ničem a o všem
Fejeton psaný do školy. A nemyslím, že je tak špatný, ovšem netuším, jestli to vůbec fejeton je. ;)

Městská hromadná doprava. Při těchto třech slovech se vám vybaví příliš mnoho věcí - mačkání se v přeplněných soupravách, boje o jediné volné místo, pachy všech lidí okolo, mísící se do jedné příšerné vůně, za kterou by se nestyděl ani Frankenstein. Pochopitelně nesmím zapomenout ani na slečny, dámy a jiné ratolesti, jež vám dávají na obdiv starosti, jež je provázejí jejich jistě záživným životem, když se hlasitě vybavují se známými, jež jim zcela neočekávaně zavolali, aby jim zpříjemnili cestování autobusem, tramvají či metrem. A při té poslední možnosti je také nabízena klasická věta: "Prosím tě, já tě neslyším, je tu špatný signál… Jsi tam? Haló?"


Ani nemluvím o tom, když celý den jste v jednom kole, vyhrajete tu zmíněnou válku o volnou sedačku, těšíte se na to, jak si pár stanic oddychnete a v tu chvíli vidíte, jak téměř nemohoucí stařenka nastupuje do dveří přímo proti vám. Ostatní cestující nečinně přihlíží a vám tedy nezbývá nic jiného než uvolnit místo. Pomyslnou třešničkou na dortu je stařenčin proslov o tom, jak neochotní jste a jak dnešní mládež míří do horoucích pekel.
Ach ano, a neodmyslitelnou část MHD tvoří revizoři. Když se probojujete přes davy lidí, kteří stejně jako vy míří do práce či do školy, tak tak stíháte denní výuku, sprintujete přes eskalátory a na konci vás čeká nemilé překvapení - několik seriózně vypadajících pánů s ošklivými krabičkami, které slouží na zjištění, zda je vaše červená kartička nabitá, kteří ze všech těch lidí vyberou právě vás. Jako na truc se peněženka schovala někde v útrobách tašky a v očích těchto pánů jste automaticky za jezdícího na černo. Nejenže se vaše zpoždění protáhne a profesorům musíte vysvětlovat důvod pozdního příchodu, ale i tato setkání jsou docela zápřah na nervy jednotlivců. Například mě.

Nicméně, nemůžu říct, že se v MHD nestávají i příjemná dobrodružství. Kupříkladu jsem jednou četla 1984, hověla si krásně v přeplněném metru a nastoupil postarší pán. Pustila jsem ho sednout, jsem přeci slušně vychovaná, a přesunula se ke dveřím, stále si čtouc knihu. Nějaká paní se na mě usmívala. Předpokládala jsem, že to je následek mé ohleduplnosti ke starším občanům. Nakonec se uvolnilo místo právě vedle této paní. Dosedla jsem, v tu chvíli se ke mně naklonila a prohlásila: "Dobrá kniha, špatný konec." Chvíli jsme se o ní bavily, ale znáte to - rozhovory s neznámými lidmi jsou vždy trochu škrobené. A celá pointa této vsuvky spočívá v tom, že se i mezi nepříjemnými cestujícími pražské hromadné dopravy najdou výjimky, které dokáží překvapit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikyy † Nikyy † | Web | 8. června 2013 v 21:05 | Reagovat

Moc se mi líbí jak jsi to napsala:) úplně jsem se v tom viděla:D všechno, co jsi popsala každý až moc dobře zná a když je dílo čtenáři blízké tak se mi to líbí víc:)) ještě nesnáším když někdo sedí a dá si na volné sedadlo batoh nebo tašky a já kvůli němu musím stát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama