Září 2013

30 days challange - day 5

30. září 2013 v 17:23 | Barunie. |  30 days challange
5. 5 věcí, co tě štve na opačném pohlaví.
Dnešní téma se mi líbí. Jsem prý sarkastická mrcha, nedivte se.
Pochopitelně nevím, jak to brát. Jestli z pohledu kamarádky nebo pohledu partnerky. Bůh ví, vezmu to z pohledu Bee. :)
Předtím, než můj blog zase se zklamáním zavřete, pod perexem je odkaz na super písničku, třeba vás donutím chvíli zůstat :D
Fajn, vzhledem k tomu, že se poslední dobou zase hodně začínám bavit s kluky, tak to bude jednodušší.
První věc, která mě sere, je to, že kluci si jednoduše vstanou, prohrábnou vlasy a můžou jít, žádné šnoření se 30 minut před zrcadlem, nic takového, prostě můžou spát déle. Nejsem holka, co by moc dbala na svůj zevnějšek, ale přece jen chci vypadat aspoň ucházejícně. A stejně minimálně 20 minut mi zabere příprava. No je to fér?!

30 days challange - day 4

27. září 2013 v 14:21 | Barunie. |  30 days challange
4. Co si oblékáš do postele?
Debilní překlad, já vím.
Upřímně tohle bych mohla zhodnotit tak 2 řádky. Ale já se tedy rozepíšu.
Co bych tak nosila, pyžamo nosím. Mám ve skříni vyhrazené speciální dvě přihrádky jenom na pyžama. Jenže tady nastává problém. Mám jich víc, než kolik jich opravdu nosím. Vlastním různé 'košilky' na spaní, ošklivá trika, kalhoty, které mi už nejsou...

Bídníci/Les Misérables (2012)

26. září 2013 v 13:42 | Barunie. |  Divadelní a filmové zážitky.

Filmové zpracování slavného románu Victora Huga, jež většina z vás určitě má mezi povinnou četbou (ani mě se tohle nevyhnulo). Byla jsem na něm zhruba před 3 týdny se školou, přičemž jsem byla pravděpodobně jediná, koho to aspoň trochu zajímalo, a neměl hloupé připomínky.

Příběh je tak trochu rozdělen do tří částí, tedy aspoň co se mého rozdělení týče. První část se točí kolem čerstvě propuštěného vězně Jeana Valjeana, který po nespravedlivém uvěznění se konečně dostává na svobodu. Při odchodu jej ovšem varuje strážný Javert, že si ho najde, jelikož pro něj navždy zůstane zlodějem. Jean se dostane do kostela, kde mu poprvé někdo ukáže, že i on je lidská bytost, když se ho zastane farář před strážnými, nepoučitelný Jean totiž zmizel s kostelními poháry.

30 days challange - day 3

26. září 2013 v 12:16 | Barunie. |  30 days challange
3. Jaký typ lidí tě přitahuje?

Vím, že jsem se o dva dny zpozdila, ale tak co. Jsem líná a vy to musíte vědět! :D
V každém případě mě tato otázka dost pobavila. Vezmu to takhle. Kluka jsem měla jen jednou v životě. Vážně jsem ho měla ráda. Byl malý, blonďatý patkáč, kluk, co prosazoval svoje názory tak moc, že jsem radši jen mlčela. Řekla bych, že to je ten typ lidí, co mě přitahuje, takovéty typické vůdčí osobnosti.

30 days challange - day 2

23. září 2013 v 22:19 | Barunie. |  30 days challange
2. Jak ses změnila v posledních 2 letech?
V první řadě poznamenám, že jsem před 2 lety nastupovala do prváku na střední. Byla jsem vyklepaná, malá holka se strachem, co mě na té škole čeká. Zhodnotím to tak, že jsem si našla skvělé kamarády, ale.. Byla jsem holka s minimálním sebevědomím, krátkými vlasy a strachem, co řeknu. Nechtěla jsem nikomu ublížit a chtěla jsem jen být šťastná. Přes tyto dva roky jsem nalezla svoje ztracené sebevědomí, vlasy mi povyrostly, změnila jsem svůj styl hudby, začala jsem chodit na různé akce, koncerty, více se otevřela světu.. a to bylo možná taky špatně, protože jsem se několikrát ošklivě spálila a přestala věřit, že mě někdy taky čeká nějaký happy-end. Ale nalezla jsem svou víru, víru, že jednou bude všechno lepší, že se na mě také usměje štěstí. Také jsem se ze mě stal pracant! Chodím na brigádu skoro každý víkend a naučila jsem se hospodařit s vlastními penězi. No a taky jsem se v posledních týdnech konečně začala učit a změnila svůj postoj ke škole. Prožila jsem svůj první vztah a konečně vím, co od této věci chci a jakým typům kluků se vyhnout, protože to nedopadlo moc dobře. :) A konečně se nebojím říct i svůj názor a stát si za ním, ale umím i hledat kompromisy, což je opravdu důležité. A konečně jsem našla samu sebe, uvědomila si, co od života chci a že chci za tím jít, ať to bude stát, co to bude stát. Podle mě to byly dva nejlepší roky, co jsem zatím prožila. :)

30 days challange - day 1

22. září 2013 v 23:22 | Barunie. |  30 days challange
Akorát jsem narazila na strašně fajn věc, která by mi mohla pomoct udělat v blogu nějaký řád a donutit mě psát články častěji. :D
Jmenuje se to 30 days challange a jak jsem si všimla, na tumblr to dělá každý druhý. Tak proč ne já na blogu.

1. Divné věci, které děláš, kdy jsi sám.
No... dost často se divně tvářím. Na všechno mám nějaký ksicht a jsem radši, když je nikdo nevidí. A když mám sluchátka v uších, tak bezhlasně odříkávám text a hraju si na zpěváka/zpěvačku. Chodím na záchod s knížkou. Mluvím sama se sebou. Hihňám se věcem, nad kterými myslím. Koušu si kůžičku okolo nehtů (no, zrovna to dělám!!). Hodně mluvím sama se sebou. A tak nějak podobně.

Myslím, že je to fajn cesta poznat bloggera trochu víc a možná to bude i cesta poznat sebe trochu víc. :) Zítra tedy Jak jsem se změnil v posledních dvou letech? (a zatraceně doufám, že to překládám správně :DD)

I just want to know who I am

22. září 2013 v 0:58 | Barunie. |  Svět očima puberťačky.
"Je společenský, přístupný, činorodý, veselý, bezstarostný, živě reagující, nenucený, čilý, hovorný a optimista. Názorově a emočně je však nestálý, prožívá povrchně a krátce. Příliš mluví, je rozvláčný a často a rád přehání. Bez váhání umí nabídnout svou pomoc, příliš však nedomýšlí důsledky své ochoty. Má naivní povahu a i v dospělosti si zachovává dětskou prostoru.
Zatímco ostatní povahy pouze mluví, sangvinik vypráví příběhy."

Je to už dávno, co jsem se zaobírala tím, kdo vlastně jsem. Myslím, že je to jedna z věcí, co mě fakt vždy trápila. Protože jsem vždy cítila, že nejsem úplně taková jako ostatní. Mám to trochu přehozené, vždy jsem měla jiné názory na určité věci než moji vrstevníci. Co mě připadalo zábavné, jim se jivila jako kravina. Co oni považovali za výbornou srandu, to já jim rozmlouvala. Byla jsem trochu jiná, trochu divná a taky trochu svá.
Myslím ale, že je to jen jedno veliké plus. Protože zatímco oni přemýšleli, čím chtějí být, já už dávno vesele zabíjela většinu ze svého okolí ve svých povídkách. Haha.
A ono se to nezměnilo. Nějak tak vím, co od života chci, ale ten sen je tak trochu osobní, jak říkám, je to zvláštní na 17cti letou slečnu, která by se měla spíš zajímat o to, co si druhý den vezme na sebe. Ne, ani taková já nejsem. Nebaví mě chodit po obchodech a už vůbec vymýšlet to, v čem bych se nejvíc líbila. Mikina, džíny, conversky, sluchátka, sakra, to je nejlepší.

Setkání s literární postavou

17. září 2013 v 21:00 | Barunie. |  Texty pojednávající o ničem a o všem
Ani já jsem si nemohla nechat ujít příležitost nějak 'vyzdvihnout' svůj údajný literární talent, na kterém pracuji již 4 roky. A když už je tato soutěž určená právě bloggerům (kterým pochopitelně jsem), tak proč se nezapojit? Ne, že by mě téma nezaujalo, o tom žádná. Ale mám menší problém pracovat s omezeným počtem znaků. A že je pro mě 1800 znaků opravdu málo! A přesto... Tady to je.

Buším prsty do desky stolu. Nechápu, proč jsem tak nervózní, proč se mi potí ruce, že si je musím každou chvíli otírat do kalhot, ani proč neustále kontroluji hodiny visící na stěně. Už by tu měla být. Proč tu ještě není?
Najednou se však rozrazily vstupní dveře a já vystřelila do předsíně. Místnost byla osvětlená jen spoře, tudíž jsem rozpoznala jen obrys postavy stojící na prahu dveří, za kterými řádila sněhová vichřice. Následně mi však padla kolem krku.
"Už jsem se bála, že nepřijdeš, Lyro."
"Promiň, zdržela jsem se, akorát jsem se vrátila z cesty na Sever. Chtěla bych ti o tom všem povědět!" zazubila se na mě mladá dívka, které mohlo být jako mě. Náhle jí však zpod kabátu vylezla fretka. Doopravdy.
"Pantalaimonovi se moc naše výpravné cesty nelíbí, je mu zima, chudáčkovi," usmála se Lyra a poškrábala fretku za uchem.
"Ty máš aspoň kabát, ale co zahřeje mě?" vypísklo zvířátko.
"Nestěžuj si, Pantíku," rozesmála se dívka a já ji dovedla do obýváku. "Pořád si nemůžeme zvyknout, že ty daemona nemáš."
Uvařila jsem jí horký čaj a posadila se naproti ní. Poslouchala jsem se zájmem její historky z cesty a o jejím vědeckém měření. O deamonech a jejím světě. Záviděla jsem jí.
"Můžu mít prosbu?" zeptala jsem se, když skončila.
"Jistě, povídej."
"Ukážeš mi kompas?"
Po chvíli přemýšlení dívka přikývla a z pouzdra u pasu vytáhla tu nádhernou věc. Zlatý kompas, věc, co ukazuje pravdu. Vložila mi ho do ruky a já přejížděla pohledem nádherné znaky vyobrazené po obvodu. Když jsem se dostatečně vynadívala, se závistí jsem jí ho vrátila. Zbytek večera proběhl přátelsky a já byla strašně ráda, že jsem ji opět viděla.
"Přijdeš zase brzy?"
"Přijdu. Tentokrát mi ale povíš o svém životě."
Naposledy mě objala a pak se protáhla neviditelným oknem zpět do svého světa.

Setkání s Lyrou Belaquou, hlavní hrdinkou knih Zlatý kompas, Jedinečný nůž a Jantarové kukátko.

Bezpečný přístav - Nicholas Sparks

13. září 2013 v 19:31 | Barunie. |  Stránka za stránkou...
Vůbec poprvé jsem četla něco od Sparkse. Trochu jsem se toho bála, přeci jen romantika není přímo můj oblíbený žánr knížek… :D Nakonec ale uznávám, že se mi to dost líbilo, ale to bych asi zatím předbíhala.

Bezpečný přístav je příběh, který se točí okolo jedné záhadné mladé ženy, Katie, která se přestěhuje do malého městečka Southportu, kde se všichni navzájem znají. Proto není tak těžké si najednou všimnout nové tváře ve městě.