Moje škola, moje budoucnost

26. října 2013 v 14:17 | Barunie. |  Texty pojednávající o ničem a o všem
Znáte projekt "Studenti čtou a píší noviny"? Párkrát jsem o tom zaslechla ve škole, dokud se nás profesorka na občanku nezeptala, jestli tam někdo nechce něco napsat. Třída se automaticky obrátila na mě. Chtěla jsem se s vámi podělit o svůj příspěvek - jakousi úvahu na téma "Měli by se rodiče o mou školu zajímat?"

"Studuji nikoli proto, že mě to baví, ale proto, že musím." Jaký mají rodiče vliv na Vaše studia, mají se o vaši školu zajímat?

Čím dál častěji slyším od svých vrstevníků, že vlastně nechápou, proč na svoji školu šli. A abych byla upřímná, sama nejsem na své škole spokojená. Obor školy, kde momentálně studuji, se neshoduje s tím, co bych chtěla v životě dělat. Nejsem ale jediná.


Říká se, že bychom si měli vybrat školu podle sebe, takovou, která by nás bavila. Jenže to se ovšem nikde nezmiňuje, že většinou se s vaším vysněným povoláním shoduje až škola vysoká.
Nedlouho poté, co jsem nastoupila na obchodní akademii, jsem zjistila, že mi vzdělání, které zde získáme, nevyhovuje. Až ve druhém ročníku jsem se ovšem odhodlala říct rodičům o přestupu.
Ale narazila jsem, u mé maminky jsem se setkala s názorem, že ztratit dva roky školy je naprosto zbytečné a že s tím nesouhlasí. Tak jsem zůstala tam, kde jsem.
S mnoha mými známými se shodneme na tom, že je velká škoda, že spousta škol se zaměřuje na ekonomiku, matematiku, existuje spousta gymnázií, která dají svým studentům všeobecný přehled, ale je až žalostně málo humanitně zaměřených škol. Znám mnoho lidí, kteří by měli o studia na takových školách zájem, ale bohužel většina je soukromých, anebo jednoduše takové školy nejsou.
Moji rodiče na moje vzdělání mají rozhodně velký vliv, samozřejmě mě podporují v tom, co chci studovat v budoucích letech, zároveň však si stojí za svými názory ohledně školy, jako jsou například přestupy a můj přístup k učení. Ale v závěru stejně nechávají všechno na mě, jsou přesvědčení, že jsem už dost stará na to, abych si seřadila svoje priority podle sebe. To neznamená, že se nezajímají o mé studijní výsledky a nesnaží se mě nějak donutit se na daný předmět naučit. Myslím si, že tak je to ale správně, člověk si více uvědomí, že vlastně celé jeho vzdělání závisí jen a jen na něm.
Nevím, co si vlastně představit pod větou 'měli by se vaši rodiče o vaši školu zajímat?'. Podle mě je přednější, zda se o ni zajímáte vy, přece jen středoškoláci jsou už skoro plnoletí a závisí jen na nich, jak se ve svém životě budou prosazovat. Ano, samozřejmě je důležitý dozor nad docházkou ratolesti do vzdělávacího ústavu, ale iniciativa ohledně školy by měla předněji pocházet od samotných studentů.

Asi bych se chtěla ještě pozastavit nad první větou tématu. "Studuji nikoli proto, že mě to baví, ale proto, že musím." Od začátku našeho studia nám profesorský sbor tvrdí, že na škole nemusíme být, je povinné jen vystudování základní školy, jsme technicky vzato součástí studia dobrovolně. Uznávám, že je to pravda, ale přeci jen, dnešní společnost vyžaduje zaměstnance s určitou úrovní vzdělání a znalostmi v oboru. Co se jen podávání přihlášek na střední školy týče, automaticky se počítá s tím, že na nějakou střední každý z nás půjde. Maturita je většinou podmínkou při hledání zaměstnání. Každý z nás to chce dotáhnout aspoň na místo, kde bude plat ucházející. 'Musím' je tedy správné slovo. Protože jestli se CHCI uplatnit, MUSÍM být trochu vzdělaný. Jednoduchá logika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bea Sz. Bea Sz. | E-mail | Web | 26. října 2013 v 18:58 | Reagovat

Fajn článek...
Moc krásný dess...

2 Johanka Johanka | 7. června 2014 v 11:50 | Reagovat

Článek je to pěkný a hezky napsaný, ale poměrně jednostranný. Ty píšeš o téměř ukázkových rodičích, co dítě vedou ke studiu a zároveň nejsou pedanti a dávají volnost a prostor pro vytvoření samostatnosti. Jenže někteří studenti to mají i tak, že nikdy ke studiu vedeni nebyli, nikdo se nezajímal, co chtějí dělat a jak si vedou. Já to takhle třeba doma měla. Je to zase pohled z druhé strany. Já můžu svobodně říct, studuji, protože jsem studovat chtěla a jsem tam, kde jsem chtěla být, mě nikdo do ničeho netlačil. Ale nese to s sebou i zátěž ve formě "jsem na všechno sama, nikdo se nezajímá, jak si vedu, nemám za kým jít" a to se pak odráží i do mých výsledků. Když se to sype, měla bych to sice jako dospělá a samostatná osoba vydržet, jenže kde není opěra, tam nervy někdy povolí.
Tím jsem chtěla říct, že i ten druhý břeh než o jakém píšeš, může být pořádně těžký.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama