Jeden okamžik.

15. listopadu 2013 v 0:34 | Barunie. |  Svět očima puberťačky.
Jak moc se vám může změnit život v jeden okamžik?
V jednom okamžiku se toho může tolik změnit. V jedné chvíli někdo umře a někdo se narodí. Někdo se s někým rozejde a v ten samý okamžik se jiní dva dají dohromady. Jak moc může jedna chvíle obrátit život vzhůru nohama? Někdo někomu dá pusu, někdo někoho poníží, někdo sebere odvahu udělat to, co dávno udělat chtěl, někdo se snaží všechno ukončit. V jeden okamžik se někomu zkazí život a někomu se zase zlepší. Ten jeden moment ale změní úplně vše.


Nevím, proč jsem toto začala psát. Možná proto, abych si zase urovnala, co se za můj 'krátký' život stalo.
Pamatuju si na chvíle, které můj život změnily. Ne hned, někdy až za dlouhou dobu, někdy právě v tom momentě, co jsem něco udělala. Následky nebyly někdy příjemné, ale takový už život je. Přijímám to.
Změnila bych některé věci? Ovšem že změnila, ale nemůžu odepřít, že tím jsem se dostala někam dál.
Nemůžu říct, co jsem v tu chvíli cítila. U většiny jsem to zapomněla.
Nad čím jsem přemýšlela, když jsem poprvé napsala slečně, které bych teď svěřila život? Myslím, že jsem se cítila vystrašeně, bála jsem se, jak se na to bude tvářit. Ale ta chvíle, kdy jsem odeslala "žádost o přátelství" mi rozhodně změnila život i potom. Díky tomu, že jsem se nakonec odhodlala, jsem poznala svého prvního kluka, díky ní.
Můj život se změnil, když jsem poznala jeho. Možná v to, že bych ho radši neznala. Nejen okamžiky mohou změnit váš život, i lidé ho mění.
Ale v důsledku toho, že bych ho raději neznala, jsem naopak poznala svoje nejlepší kamarády. A následně díky nim další skvělé lidi. Nikdy bych se nezačala bavit s holkou, která s ním také chodila a teď ví o mně první poslední.
Jsou lidé, které bych ze svého života vyškrtla velkým červeným zvýrazňovačem, nebo spíš bych je totálně začernila. Jsou okamžiky, které bych vzala zpět jen kvůli tomu, jak jsem se zachovala a jaké to v mém životě mělo důsledky.
A i přesto, že bych udělala, nemůžu říct, že jsem se dostala na špatný bod ve svém životě. Není vůbec špatný, naopak. Myslím si, že mám dobrý život. Ne vždy. Je občas dost těžké být mnou, potom co se v mém životě stalo, ale věřím, že celá většina lidí to má úplně stejně.
Protože tady, v reálném světě, neexistují klasické postavy teenagerovských filmů. Nepřestěhujete se do nového města, nezačnete novou školu, kde budete absolutní outsideři, nepoznáte namyšlené slečny, které nikdy nepoznaly těžký život, nezamiluje se do vás nejkrásnější kluk na škole a nebudete spolu navěky. Tak to prostě nefunguje, je ještě dlouhá cesta před vámi, cesta, jež neobsahuje jen úspěchy, ale i pády.
Možná nikdy nepoznáte, co je to láska, možná naopak nikdy nepoznáte, co je to úspěch v práci, ale budete mít skvělého partnera. Myslím, že důležité je na nic nespěchat a umět žít s tím, co vám život nabídl.
Mám úžasné kamarády, milující rodinu, to, že ještě nemám kluka, co by mě absolutně zbožňoval, mi vlastně ani tolik nevadí. Mám pocit, že až to přijde, tak to přijde a bude to úžasné.
Nečekám prince na bílém koni, dokonalost smrdí. Doslova. Vždycky musí být nějaké chyby, ale také je důležité se s chybami naučit žít.
S chybami druhých i vás samotných.
Myslím, že jsem došla jinam, než kam jsem původně zamýšlela jít.
Další osudové zlomy v mém životě? Doslova zlomenina je mé nohy, díky které si občas připadám, jako kdybych nikdy neexistovala. Je to jen pocit, ale díky ní jsem toho ztratila mnoho…
Mohla bych mluvit o rozchodu, který můj život taky hezky změnil ze dne na den. No a co, takových situací ještě bude. Není mi 40, abych se trápila tím, že nikdy nenajdu manžela. Je mi jasné, že takhle dopadne pár dalších vztahů.
Za jeden z nejlepších okamžiků mého života ale považuji ten, kdy k nám přišel můj nevlastní táta. Nebylo to tak, že by nám mamka oznámila "hele, tohle bude váš nový táta". Začal prostě chodit na návštěvy. A já ho neměla ráda, možná jsem ho tak trochu nenáviděla. Ale zpětně si uvědomuji, jak úžasné je, že to s námi vydržel 10 let. Vzal nás za své vlastní a neutekl ani po tom, co jsem se chovala jako rozmazlený fracek a dělala mu naschvály. Za to ho neskutečně obdivuji. Nevyměnila bych ho, miluji ho jako svého vlastního tátu.
Ale myslím, že mým nejlepším okamžikem bylo, když jsem se jako novorozeně podívala do očí své mámy. Nemůžu si pamatovat, na co jsem myslela a jestli jsem vůbec myslela. Ale myslím, že už v ten moment jsem ji milovala nejvíc na světě. Kdykoli se na ni podívám, vím, že bych ji nemohla nenávidět. Každá hádka s ní bolí. Protože ona započala můj život, ona si uvalila na krk takové tele, jako jsem já. A vím, že to se mnou není jednoduché a vím, že nebude. Ale miluji ji jen za to, že dýchá. Že svůj život obětovala mě a sestrám. Miluji tě, mami.

Okamžik může nadobro změnit váš život. Jeden člověk ho může změnit. Ale je jen na vás, jak svůj život změníte vy, jakými lidmi se obklopíte. Změny nejsou vždy špatné, to si pamatujte.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sim Sim | Web | 15. listopadu 2013 v 16:13 | Reagovat

Úžasně napsané :)
Je to zajímavý, jak někdy i maličkost změní všechno a někdy velká věc nezmění nic. Život je divnej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama