Únor 2014

Křest YOLI,knihy Bez naděje / Knižní sraz a Vampýrská akademie

21. února 2014 v 12:30 | Barunie. |  Svět očima puberťačky.
Když se poohlédnu za dneškem a včerejškem, moje knižní dušička zaplesá. Jsem si jistá, že jsem zažila dva z nejlepších dnů ze svého dosavadního života. Zúčastnila jsem se totiž dvou podstatných knižních akcí.
Začneme tedy včerejškem. Proběhl křest nového nakladatelství young adults YOLI v příjemné kavárně Krásný ztráty, který jsem si doopravdy užila. Nejenže slečny, které se dostavily, byly absolutně milé, ale i Míša, organizátorka této akce, byla opravdu příjemná, odpovídala nám na všechny dotazy, které jsme pokládaly… Upřímně na mě působila opravdu úžasným dojmem. Křest to byl nejen nakladatelství, ale i nové knihy Colleen Hoveerové Bez naděje, kterou jsme dokonce dostaly jako dárek, za který opravdu ze srdce děkuji! Nechyběla ani ukázka ze zmíněné knížky, kterou velice vtipně podal Jirka Mádl (Vtipně vzhledem k tomu, že kniha je napsaná z ich formy sedmnáctileté holky, takže u věty "Ráda peču." jsme se všechny málem válely smíchy po zemi.)

Prázdné místo - J. K. Rowlingová

18. února 2014 v 21:08 | Barunie. |  Stránka za stránkou...
Mám za to, že kdyby tuhle knihu nenapsala maminka Harryho Pottera, nevím kolik lidí by po této knize sáhlo. Jen říkám už ze začátku, že tohle je prostě kniha s velkou reklamou vzhledem k tomu, že J. K. Rowlingová je prostě zárukou kvalitního stylu psaní a děje celkově. Což se v podstatě nakonec i potvrdilo, jelikož má očekávání byla naplněna. Možná i překonána.

Spěcháme, aniž bychom zvolnili kvůli tomu, co je podstatné

10. února 2014 v 17:03 | Barunie. |  Svět očima puberťačky.

V posledních měsících máme všichni našlápnuto k tomu, abychom se zbláznili. Mnoho z mých kamarádů letos maturuje. A já, jak vidím je se stresovat, se už předem stresuju s nimi. Aniž bych věděla, jestli k té "zkoušce dospělosti" vůbec dojdu. Připadá mi, že jsme všichni zapomněli, co to znamená být v klidu. Jediné takové období u nás nastává v období letních prázdin, což vždy také rychle uteče.
Zajímalo by mě, jestli to takhle bude už napořád. Jestli budeme spěchat, zapomínat, být neustále ve stresu z toho, co se v příštích dnech stane. Jestli se někdy budeme schopni zastavit aspoň kvůli tomu, co je pro nás podstatné. Já se třeba kvůli psaní nezastavila v posledních dnech vůbec, občas jsem si i říkala, jestli to stále pro mě podstatné je. A bojím se, že takhle to bude už u všeho, že budu na pochybách, co vlastně za to stojí a co ne.
Den by měl mít více než 24 hodin. Dalo by se to stíhat lépe.

Po měsíci jsem se konečně dostala ke psaní, k blogu, ke všemu, co se dá počítat jako "moje umělecká tvorba". Neměla jsem náladu, ani čas se zastavit a psát. Neměla jsem chuť dál pokračovat v tom, co na celém světě miluju nejvíc. A teď tu jsem. A snad na dýl než jen na jeden článek. Protože kvůli některým věcem je dobré zpomalit a vychutnávat si to. Což mi připomíná, že bych si měla dát něco k jídlu, víte, vychutnat si to. :)