Návštěva míst smrti zvaných koncentrační tábory 2/2

25. července 2014 v 22:24 | Barunie.

Vzhledem k tomu, že jsem přesáhla hranici povolených znaků, byla jsem nucena tento (pracně napsaný!!!) článek rozdělit na dvě poloviny. První část pojednává o koncentračním táboru Osvětim a tato druhá o Březince (Birkenau).



Nakonec jsme se přesunuli Birkenau. Můj první dojem? Větší než jsem čekala. Je to obrovský prostor opět ohraničený ostnatým drátem. A uvnitř to bylo ještě horší. Dlouhá cesta okolo kolejí, která vede do nekonečna. Tady se ale projevilo špatné pořadí míst, které jsme navštívili. Byla bych radši, kdybychom jeli nejdřív do koncentračních táborů a ne do města. Všichni jsme byli utahaní, takže místo pořádné prohlídky až k plynovým komorám jsme došli do poloviny kolejí. Na obou stranách byly obrovské podlouhlé budovy ze dřeva. Do jedné jsme se potom šli i podívat. A z budov se nakonec vyklubaly stáje pro koně, které nebyly tolik finančně nákladné.


Nedokážu si představit, co vězni museli prožívat v zimě. Navíc jich tam bydlelo tolik! V každé první stáji řady byly zabudované záchody. Jenže to byla jen betonová deska s kruhovými otvory, které vedly do jímky. Zřejmě na otvorech bylo i dřevěné obložení. Nechyběly ani umyvadla, ovšem ke smůle vězňů často netekla voda. K použití záchodu měli asi 2-3 minuty jedenkrát denně. Nedivím se, že mnoho z nich umřelo na infekce, jenže to se nacistům hodilo.
V Birkenau je jedna 'zakázaná' oblast, kam návštěvníci nesmí. Je krytá stromy, takže na ni ani nevidíte. Avšak osobně jsem došla k názoru, že je tam situovaná Mengeleho laboratoř, kde prováděl svoje odporné experimenty na dvojčatech a dalších obětech. Nedivím se, že se tam nesmí.


V obou vyhlazovacích táborech dýchá smrt. Je to vlezlý pocit zármutku nad tím, jakých zvěrstev jsou lidé s mocí schopni udělat. Přesto to byla obohacující zkušenost. Četla jsem tolik knih s tématikou koncentračních táborů, židovské otázky a nacistických pohnutek, že jsem se potřebovala přesvědčit na vlastní oči, jak moc jsou tyto místa smrti odporná.

Jak ale poznamenala naše průvodkyně nakonec "Pro vás to možná byl jen dav cizích lidí. Nemělo by se zapomínat na to, jak a proč umřeli. Nezachrání je to, ale nesmíme zapomenout."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 27. července 2014 v 12:43 | Reagovat

Byla jsem tam v deváté třídě, ale už bych tam nejela, protože ty podmínky, v jakých ti lidé žili, byly příšerné a i když jsem byla puberťačka, svým způsobem malé děcko, tak vždy, když si na to vzpomenu, zamrazí mě a mám husí kůži navzdory třiceti stupňovému horku a navzdoy tomu, že jsem návštěvu Osvětimi v té době brala jinak než teď,..

2 Lauralex Lauralex | Web | 8. srpna 2014 v 14:40 | Reagovat

Byla jsem "jenom" v Terezíně a už to bylo dost, ale do Osvětimi se chci určitě podívat taky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama