Povinná četba

28. března 2015 v 21:21 | Bee. |  Stránka za stránkou...



Za prvé se chci omluvit, znovu a znovu, ale opravdu nemám čas teď v podstatě na NIC. Jsem absolutně izolovaná od všeho kromě spolužáků a sešitů a stejně i to mi moc nejde.
A vím, že je špatné se na to pořád vymlouvat, ale zkrátka musím (vím, že to ostatní blogeři zvládají, jenže já si prostě NEUMÍM naplánovat čas, a když už mám nějakou volnou chvíli, snažím se odreagovat u seriálů nebo spím, protože to zkrátka nezvládám.).
Narazila jsem na tenhle blog a říkala jsem si "Wow, už je načase něco konečně napsat." a zároveň mi padla do oka moje povinná četba. Takže jsem vymyslela, že tohle by mohlo být téma mého článku. Proč také ne? Podělit se s vámi o pocity z jednotlivých knížek, které jsem si vybrala.



  1. W. Shakespeare, Zkrocení zlé ženy - Tuhle komedii jsem četla před nějakou dobou a pravděpodobně zkrácenou verzi, takže se hodlám někdy v nejbližších dnech podívat na film s Liz Taylor a oprášit si vzpomínky. Navíc jsem potřebovala dvě dramata a tohle byla jasná volba. Nechtěla jsem od Shakespeara nic jiného, protože Hamlet mě nějak nezaujal. I přesto doufám, že si ji u maturity nevytáhnu. Ne, že bych o Shakespearovi věděla málo, ale modlím se, abych si vytáhla něco, co jsem četla tenhle rok.
  2. Ch. Dickens, Oliver Twist - První moje myšlenka, když jsem tohle četla, byla "Tak počkat, do koho vlastně byla ta brejlatá z Rebelů zamilovaná? Vždyť Oliverovi je 9!", ale vlastně mi ani nebylo líto, že jsem si zvolila tohle dílo. I přes ten šíleně složitý jazyk se v té knize schovává úžasný příběh plný naivity, lásky, zrady a samozřejmě happy endu. Já vím, že Dickens se řadí mezi kritické realisty, jenže občas mě Oliver svojí naivitou příšerně rozčiloval, bylo to zkrátka takové dokonalé, ale nepochopené dítě, se kterým se zacházelo opravdu špatně, a já se opravdu divím, že z toho nezahořkl, naopak byl schopný milovat ještě oddaněji... Jasně.
  3. E. A. Poe, Povídky - Mám hrozně ráda Poeovy povídky, za prvé upřímně nikdy nevím, co od něj čekat a mám hrozně ráda jeho styl psaní. (I když nevím proč, mě jazyk u všech ostatních děl neskutečně rozčiluje. Ale u Poea ne. Zvláštní.) Ale hlavně si jeho díla dokážu zapamatovat, jelikož Černého kocoura jsem četla před asi 5 lety a pořád vím, co se tam stalo. Opravdu se mi to stává málokdy. A navíc mám ráda to, jak zkrátka psal tak hrozně reálně, až si někdy říkám, že snad opravdu někoho zabil. Ale tedy nevím, jestli stačí si na maturitu zapamatovat 3 jeho povídky. Prosím, řekněte mi, že stačí, už nemám čas číst další!
  4. A. de Saint-Exupéry, Malý princ - Jedna z největších srdcovek na mém seznamu. Tohle je jeden z nejlepších příběhů, které kdy kdo napsal, a já vám vysvětlím proč. Četla jsem Malého prince někdy v šesté třídě na základce. Tenkrát to byla krásná pohádka a já se nemohla dočkat, dokud si to nepřečtu teď. A z nádherné pohádky se to změnilo v absolutně (a pořád) nádherný příběh s větší hloubkou, než jakou jsem tam viděla ve svých 12 (?) letech. Nemůžu se dočkat, až za pár let si to přečtu znovu a uvidím v tom ještě něco dalšího. Jsem si jistá, že význam se mění s věkem samotného čtenáře, a proto je to tak geniální, ačkoli se to na první pohled zdá jako pohádka.
  5. F. S. Fitzgerald, Velký Gatsby - Díky filmu s Leem DiCapriem tenhle příběh zažil obrovský boom a já jsem vlastně i docela ráda, jelikož bych si ho pravděpodobně do své četby nevybrala. Zjistila jsem, že to není jen "další storka o tom, jak se chudý kluk snaží dostat do společnosti boháčů". Fitzgerald vykreslil vlastnosti postav tak dokonale, že jsem několik z jich proklínala ještě několik dní po dočtení knihy. Líbí se mi, jak je vyjádřeno, že za peníze si zkrátka lásku ani přátele nekoupíte, že si nemůže svoje lásky zidealizovat a že pokrytecké zbohatlíky nikdy nezměníte. Navíc jsem měla staré, polorozpadající se vydání a byla jsem z toho absolutně unesená, jelikož mě v poslední době "staré" věci jako jsou kapely a právě vydání knih neskutečně láká.
  6. G. Orwell, 1984 - Řekněme, že tohle je moje nejoblíbenější kniha ze všech na tomto seznamu. Už delší dobu jsem doslova posedlá totalitními režimy. Jakože... ne, že bych chtěla v nějakém žít, ale potřebuju vědět, co se lidem honí v hlavě, jak to probíhá, prostě zkrátka všechno. Přísahám, že jakmile zmerčím knihu o totalitních režimech, musím si ji přečíst (také proto mám doma zpověď Hitlerovy sekretářky, jo jo.), takže bylo jasné, že 1984 si musím přečíst. Nejen to, že jsem ji přečetla asi za 3 dny a berte v potaz, že to není úplně nejkratší kniha, ale také jsem hned musela mít přečtenou Farmu zvířat. Orwell byl génius. Víc není potřeba říkat.
  7. E. M. Remarque, Na západní frontě klid - Kdysi mi kamarádka řekla, že Remarqua miluje, takže jsem se rozhodla, že mu dám šanci. Nemůžu říct, že psal špatně, ale zkrátka jsem z toho tak unesená nebyla. Rozhodně je to dílo, které si stojí za to přečíst, ale nevím, mám z toho hrozně smíšené pocity.
  8. D. Defoe, Robinson Crusoe - Zatím jsem to nečetla, ale hrozně se bojím. Spojení 18. století a 290 stránek nevidím moc nadějně.
  9. G. B. Shaw, Pygmalion - Upřímně jsem byla z téhle hry nadšená. Pygmalion je rozhodně jedna z mých oblíbených knih na tomto seznamu. Bylo to vtipné, mělo to myšlenku, zkrátka mě to bavilo.
  10. K. Čapek, Bílá nemoc - Upřímně jsem se pana Čapka dost bála, ale nakonec jsem zjistila, že to není nejhorší. Největší nadšení jsem pocítila ve chvíli, kdy jsem zjistila, že to není dlouhé. Takže jsem to přečetla, nebyla jsem zklamaná, ani nadšená. Možná jsem čekala víc.
  11. L. Fuks, Spalovač mrtvol - Na to, jak hrozně zvláštní to bylo, se mi kupodivu kniha dost líbila. Nevím, jestli to bylo tím, že mě hrozně pobavil konec. I když je fakt, že mi příšerně vadila symbolika. Nevidím nějaký hlubší smysl v "růžolící se dívce v černých šatech" a to, že panoptikum byla předzvěst dalšího děje? To jsem se dozvěděla až na internetu!
  12. J. Havlíček, Petrolejové lampy - Mořila jsem se s touhle knihou hrozně dlouho, až jsem to musela vzdát. Nebylo to tak hrozné, ale občas mě nudila. Opravdu moc nudila. Natažené, příšerné obpisy všeho... Není to můj šálek kávy. Ale přečetla jsem to do většiny a doufám, že aspoň to se nějak bude počítat.
  13. J. Škvorecký, Zbabělci - Nenám ráda myšlení Danyho. Opravdu jsem měla chuť tomu klukovi občas rozbít pusu. "Miluju Irenu. Ale jakmile mi jde o krk, chci, aby místo mě tu stála ona. Miluju Irenu. Jsem hustě oblečenej, tak to Irena musí vidět. Do háje, jde mi zas o život, tak ať tu místo mě stojí Irena, prosím. Miluju Irenu, ale když s ní nejsem, miluju ostatní holky. Bože, chci Irenu. Irena mě nechce. Mám depku." A tak jsem prosím popsala veškerou milostnou linku 9 větami. Ale aspoň mám díky téhle knize seznam kompletní!
  14. M. Viewegh, Báječná léta pod psa - Vím, že spousta z mých vrstevníků styl psaní Viewegha úplně nemusí a kniha je nudila, ale já se přiznám, že jsem se občas nahlas rozesmála ve vlaku, což beru jako hrozně pozitivní věc. Zároveň ale hrozně smutnou, protože se na mě moji spolucestující dost zvláštně dívali... Hugo je hrozně chytrý, ale zároveň neskutečný trouba. A proto to bylo tak vtipné! Navíc autor popsal to, co mi líčí prarodiče a rodiče skoro celý život, když na ně dorážím, aby mi o komunistech řekli více.
  15. A. Lustig, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou - Aktuálně čtu. Možná přidám mé pocity. Prý je to psycho. Těším se na to.
  16. K. H. Mácha, Máj - Nemám zatím přečtené a v tomto seznamu se to objevilo, jelikož potřebuji dvě poezie. A neměla jsem na výběr. Takže jsem zvědavá.
  17. K. J. Erben, Kytice - Tohle jsem četla ještě na základce a už tenkrát jsem byla nadšená z toho, jak je to morbidní. Já vím, že jsem divná, ale ono je to zároveň smutné a vtipné, takže se tomu částečně směju a částečně brečím. Nemůžu se dočkat, až se mi moje kniha vrátí od kamarádky, abych si to přečetla znovu. (A přísahám, že si některé příběhy dokážu vybavit. Například Zlatý kolovrat, protože jí vzali oči, ruce, nohy a bylo to hrozně vtipné!)
  18. O. Pavel, Smrt krásných srnců - Zatím jsem nečetla, ale čeká na mě na poličce a dělá smutné, imaginární oči.
  19. K. Kesey, Vyhoďme ho z kola ven - Dočetla jsem včera. Nemůžu skoro vyjádřit slovy, jak moc smutné to je, což jsem si neuvědomila, dokud jsem nebyla na úplném konci. I když jsem věděla, jak to skončí, přesto jsem doufala, že McMurphy boj s Velkou sestrou vyhraje (Protože mi přece profesor literatury bude lhát, abych byla překvapená, že jo?!), a dokonce i já se málem na konci rozbrečela. Jenže koneckonců... Konec nebyl tak zlý. A já jsem hrozně ráda, že jsem si Keseyho dílo nakonec vybrala.
  20. V. Hugo, Bídníci - Ještě jsem to nečetla, ale příšerně se netěším, až to budu číst. Mám na čtyři knihy čtyři týdny a samozřejmě jsou 3 z nich o 300 stránkách a jedna je poezie, dvě z toho jsou z mého neoblíbeného osmnáctého století a já sakra nevím, co si počnu. Asi koneckonců budu muset zabrat
  21. Proto se dostáváme ke konci. Je načase se aspoň pokusit to stihnout, nejen knihy, ale i těch 100 otázek (50 z toho je ekonomika a účetnictví, můžete mi vysvětlit, jak mě napadlo jít zrovna na obchodku?). Každopádně svým spolubojovníkům maturantům přeju hodně štěstí. Budeme ho potřebovat! A já věřím, že to zvládneme. Kdyby ne, zazáříme v září!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama